Med je nejznámějším produktem včel. Med jako takový včely nesbírají, ale pomocí jazýčku a sosáčku sbírají z květů nektar, sladké cukerné šťávy, které si ukládají do medného váčku. Z něho pak pomocí hltanové žlázy vyměšují med. Ten si včely předávají a nektar tak přemění na řídký med, kterým plní prázdné buňky. Zde med zraje, odpařuje se z něj voda, včely ho zahušťují a upravují a tím se mění i jeho chemické vlastnosti. Pomalu houstně a když je zralý, začnou je včely v buňkách zavíčkováva voskovým víčkem.

Připravují si tak zásoby na období bez snůšky a na zimu. Jsou-li chladní dny, snižuje se množství medu v úlech. na 1 kg medu musí včela navštívit 1 až 2 miliony květů. Jedno včelstvo spotřebuje za rok 70 - 90 kg medu.

Kromě nektarů z rostlin, kdy vzniká květový med, je známý med lesní, tmavé barvy. Označovaný jako medovicový nebo medná rosa. Jedná se o přefiltrovanou mízu především z jehličnatých stromů jehličí nebo listů listnatých stromů. Mšice a červci nabodnou rostlinu a vysávají rostlinou šťávu. Z té do svého těla vstřebávají především bílkoviny, které je ve šťávě málo, proto jí spotřebují co největší množství. Přefiltrovaný zbytek (sacharidy) vylučují tělem jako medovici v podobě kapek. I když může být ylučováná řitním otvorem, nejdná se přímo o výkaly. Kromě včel sbírají medovici také mravenci. Vyloučená medovice obsahuje velké množství vody a cukru.

Medovicový med je závislý na počasí a přemnožení mšic. Ne každý rok přináší bohatou medovicovou snůšku. 

Podle množství curku a typu rostlin, které včely na med použily je mnoho druhů květového medu - řepkový, slunečnicový, malinový, lipový nebo akátový.

Med podléhá přirozenému procesu krystalizace. To znamená, že ztuhne a právě podle druhů rostlin, které včely použily při jeho výrobě, ovlivňuje rychlost krystalizace a chuť. První jarní medy ztuhnou rychleji, než medy smíšené nebo medovicové, vše závisí na množství curku a různých přídavných látek obsažených v nektaru.

Med je zdravou surovinou, obsahuje mimo jiné ovocný a hroznový cukr (fruktózu a glukózu), který neni pro tělo takovou zátěží jako potravinářský cukr (sacharóza). Med obsahuje například vitamíny, bílkoviny a minerální látky.   

Barva medu je dána jak snůškou včel, tak také stářím plástů. Tmavé až černé plásty vylučují barvivo, které obarvuje med. Barva medu se mění i jeho stářím a častým zahříváním.

Označování medu má svá pravidla. Med je květový nebo medovicový, to může být doplněno květový smíšený nebo medovicový smíšený. Nebo označení regionu a oblasti Med z Vysočiny. Doplňující údaje med lipový, lesní, luční, akátový, plástečkový med, pastovaný.

Pak jsou zde další povinné údaje uváděné na etieketě: váha (g/ kg), země původu, datum minimální trvanlivosti

Vždy je uváděn jen název med, ne včelí med, protože med má být vždy surovina jed od včel.

Medy míchané s růzými přísadami jako je kakao, ovoce nebo koření by nemělo být označováno jako med, ale například jako medová pochoutka.   

Med patří k nečastěji falšovaným potrvinám, kdy je ředěn různými sladidly, obarvován a tím znehodnocen.

Účinky medu

Med snižuje krevní tlak, uvolňuje křečové stahy, nebo se jím potírají rány, protože kromě vitamínů a minerálních látek obsahuje také látku zastavující růst bakterií. Dále pak obsahuje vápník, sodí, draslík, hořčík, fosfor nebo železo. Některé vitamíny obsažené v medu se ničí účinkem tepla, prto se med nesmí zahřívat na vysoké teploty. Med také obsahuje jednoduché cukry, které pomáhají trávení a podporují chuť k jídlu. Med má také mírné projímavé účinky, proto se používá při nemocech střev a žaludku, pro úpravu trávení. Med dokáže tělu rychle vrátit ztracenou energii a odstranit únavu. Použví se při nachlazení, kašli a onemocnění horních cest dýchacích.