Medobraní

Když nastane ten správná čas (květen - červenec), vytáčí včelař med z honích nástavků zvané medníky. med se vytáčí většinou ráno a dopoledne, kdy ještě včely nenosily čerstvý nektar, který je ještě příliš tekutý. Nejprve včelař vyjme z úlu zavíčkované plásty s medem, které odvíčkuje pomocí zakoupených včelařských pomůcek.

Odvíčkované plásty se vkládají do přístroje zvaný medomet. Teb může být na ruční pohon nebo na elektřinu, kde se plásty točí dokola. Pomocí odstředivé síly se z buněk dostává med na stěny medometu a pomalu stéká na dno k malému otvoru s otočným kohoutem. Když je na dně dost medu, vypouští se do připravené nádoby, na které je dvojité síto. V sítu se zachytí nečistoty a v nádobě tak zůstane čistý med, připravený ke konzumaci. Vytočený med by měl chvíli odpočívat, aby se z něj uvolnily vzduchové bubliny, případně posíbrat zbytky šumu na povrchu. Celému procesu se říká vytáčení medu, stáčení nebo medobraní. 

Zralý med při vytáčení vytváří tzv. stužkování. Při stáčení vytváří dojem, jako by se na sebe skládala stuha. V uzavřené sklenici otočením dna vzhůru vytváří med bublinu, pomalu stoupající vzhůru, to značí jeden ze znaků dobrého medu se správným obsahem vody. Ta musí být do 20%.

Včelař nemůže vytočit včelám všechen med, nějaké medné zásoby musí včelám nechat. Poslední odebraný med musí co nejdříve doplnit a nahradit cukerným roztokem. Jdená se o cukr rozpuštěný ve vodě v poměru 3: 2. Ten by měli ještě do zimy zpracovat letní včely, které žijí tři až šest týdnů a péčí o plod a pracovitostí se rychle opotřebují.  

Stáčení

Stáčení medu má probíhat s čistým nářadím a do čistých sklenic a nádob. V čisté místnosti s nízkou vlkostí.

Med je potravina jako každá jiná, proto je při zpracování důležité dodržovat hygienická pravidla. Čisté sklenice, víčka a nádoby by měli být samozřejmostí. Špinavé nářadí a sklenice nám mohou způsobit zažívací problémy a znehodnocení medu. 

Skladování

Med má tendenci natahovat pachy, proto špinavé sklenice a víčka z různých zavařenin, čalamád a od okurek zanechávají v medu nepříjemnou pachuť. Používáme vždy nová víčka. Pro vlastní potřebu můžeme používat víčka od medu několkrát, ale musíme dávat pozor na jejich opotřebování a med včas zpracovat. časem přestanou víčka dostatečně těsnit, do medu proniká vzduch a med s větším množstvím vody a vyšší vlkostí v okolí může začít kvasit.    

Med uchováváme v tmavé, suché místnosti bez výrazných zápachů a vůní, do teploty maximálně 15°C. Musí zde být nízká vlhkost a teplota, aby nedocházelo ke zkvašení a rychlé kristalizaci. Nízké teploty, dokonce ani mráz medu nevadí, zpomalí se tak proces krystalizace.

Opakované zahřívání medu moc neprospívá, ztrácí tak na kvalitě. Stejně to je i s délkou jeho skladování. Kvalitní med nám vydrží přibližně 3 až 4 roky. Dlouho skladovaný med, třeba 10 let nebo zahřátý na příliš vysokou teplotu, kdy ztratil na své původní kvalitě, se použivá v potravinářském průmyslu, kde se dál tepelně upravuje. Je označován jako pekařský nebo průmyslový med.

Jiné podmínky skladování jsouv v běžné domácnosti a jiné v včelařském provozu.

Krystalizace

Poměr ovocného a hroznového cukru (fruktózy a glukózy) a množství vody ovlivňuje krystalizaci medu. Například medy řepkové a pampeliškové mají větší obsah glukózy, proto rychleji krystalizují. Naopak medy s větším množstvím fruktózy (například akátový)) krystalizují pomaleji nebo skoro vůbec. 

Některé medy mohou být smíšené a postup tuhnutí se tak liší. Proti krystalizaci se medy pastují. Pastovaný med vzniká mícháním v přesně daných intervalech a vznikne tak bílá pasta.

Obsah curků a barvy medu určuje druh snůšky, to znamená jaké rosltiny pro výrobu medu včely použijí.

Včelaři med rozpouští, neboli ztekucují pomocí různých pomůcek. Jsou to různé spirály s regulací teploty, které se dávají do nádoby s medem. Potom to jsou ztekucovací pásy, které se nasadí na plastovou nádobu. Dále se používají různé ztekucovací boxy, nádoby a komory.